Sedíte tak u Facebooku a najednou objevíte, že si vás přidal do přátel velmi sympatický muž. Podle fotky vypadá velmi dobře. Dáte si ho do přátel a nějakou dobu si píšete. Zjišťujete, jaký má super život, dobře prosperující firmy a několik domů ve svém vlastnictví.  Říkáte

Máte pocit, že když nebudete vypadat dokonale, pak si těžko najdete partnera svých snů? I já jsem se dřív trápila tím, že nevypadám jako modelka a nesplňuji speciální kriteria.

Pravdou je, že jsem hodně sledovala televizi a internet. Pak se ve mně střídaly pocity výčitek a zklamání, že nesplňuji určitá kritéria. Když jsem se však rozhodla přestat se jimi řídit, opadly i zbytečné stresy.

Dneska mám pro vás jeden tip, který vás může přiblížit k vaší Lásce. Přijměte se přesně taková, jaká jste. Média nám stále diktují, jak máme vypadat a co potřebujeme mít, abychom byly in. Pokud to nemáme, nebo nevypadáme tak, jak nám diktují trendy, pak máme pocit, že nejsme dost dobré. Jenže ono je to trošku jinak. Není žádným tajemstvím, že fotky v časopisech i na internetu jsou upravené retuší.

Celý článek si můžete přečíst ZDE.

Dříve jsem si myslela, že po několika letech musí zákonitě vztah zevšednět.

"Přece to nemůže být pořád tak krásné jako na začátku," honilo se mi často hlavou. S odstupem několika let můžu s čistým svědomím konstatovat, že může. Ovšem jak se správně říká, že nic není zadarmo, musí pro to člověk něco udělat. Tou nejdůležitější změnou je uvědomění. Po několika ztroskotaných vztazích jsem si říkala, že už to není normální. Pořád dokola se mi opakovaly jedny a ty samé vzorce.

Začala sem se na ně více zaměřovat. Uvědomila jsem si, že to co ze sebe vyzařuju, to se mi stejnou mírou vrací. Nepídila jsem se proč to tak je. Vzala jsem to  jako fakt, který jsem potřebovala změnit. Rozhodla jsem se, že si dám prostor. Mým cílem bylo připravit se na další vztah. Možná si řeknete, že na to, abyste si našli lásku přece není žádná věda. To sice není, ale pokud byste šli někam a neměli určený směr, je malá pravděpodobnost, že dojdete úspěšného cíle. 

Hodně jsem tápala a hledala, jakou cestou se vydat. Pak jsem dostala impulz, který byl natolik silný, že jsem jej prostě musela poslechnout. Důvěřovala jsem procesu. Věci se daly velmi rychle do pohybu a vše se dělo tak nějak samovolně a přirozeně. Zajímá vás, jak to bylo dál? Pak čtěte zde. 

Život je dar. To jsem si tento týden uvědomila více než kdy jindy.

Je tady nový rok a hodně z nás jistě přemýšlí, jaké novoroční předsevzetí si dát. Možná máte podobné dilema a chcete změnit nějaký nedostatek, který sama na sobě vidíte.

Už od malička jsem snila o tom, že si pro mě jednou přijede princ na bílém koni a budeme spolu šťastně žít, dokud nás smrt nerozdělí. Tato iluze se ovšem s přibývajícím věkem a nabytím zkušeností vytrácela. Když se ohlédnu do své minulosti,

"Kuš, to už zase budou Vánoce?" proběhlo mi hlavou cestou do práce, při pohledu na svítící ozdoby zavěšené na pouličním osvětlení. Po příchodu do práce jsem si ani nestihla sundat kabát a hned jsem byla překvapená otázkou: "Tak

Při dnešním večeru jsem se rozhodla, že vám odhalím něco málo z mé minulosti. Dnes na tyto zkušenosti pohlížím s pokorou, protože vím, že to tak mělo být.

Byla jednou jedna holka, která chtěla být v životě šťastná. Ve vztazích se jí ani trochu nedařilo. Každý vztah by se dal charakterizovat jako pokus omyl.

Ano, ta holka jsem já a co se týče partnerských vztahů, měla jsem obrovský problém. Když