Život je dar. To jsem si tento týden uvědomila více než kdy jindy.
Zemřel mi totiž velmi dobrý kamarád. Když jsem se tuto zprávu dozvěděla, krve by se ve mně nedořezal. Když mi to známá volala, moje první reakce byla: "To si ze mně děláš prdel, že jo." Bohužel to byla pravda. Smrt si nevybírá. Je úplně jedno, jestli je vám dvacet, třicet, či padesát. Stačí jeden okamžik a všechno je jinak.
Jsem zvyklá být neustále v pohybu a poklusu, ale tato novina mě donutila přibrzdit. Začala jsem přemýšlet o smyslu života. Uvědomila jsem si, že život je obrovský dar. To, že se každé ráno probudíme, je obrovská příležitost prožít krásné okamžiky. Namísto toho, když se probudíme, ve většině případů se otráveně podíváme na budík a zjistíme, že zase musíme vstávat. Žijeme navyklý život plný stereotypu a mnoho věcí děláme automaticky a ani si neuvědomujeme, že je děláme.
Dříve se mi mnohdy stávalo, že jsem po sobě desetkrát chodila kontrolovat, zda jsem zamkla auto, či dveře od bytu. Dělala jsem tuto činnost na autopilota, že jsem si ani neuvědomovala, že ji vlastně dělám. Cítila jsem se frustrovaná a vyčerpaná. Neměla jsem na nic čas, dokonce ani na svého partnera. Jakým překvapením pro mě bylo, když se ozval, že se mu to nelíbí.
"Nemám čas," říkala jsem mu často. Vždyť jsem potřebovala stihnout ještě tolik věcí. Partner z toho nebyl vůbec nadšený. Donutilo mě to přehodnotit, co všechno chci stíhat. Využívat efektivně čas už jsem se naučila. Pokud vás zajímá jak, můžete se začíst zde. Měla jsem pocit, že stíhám to co potřebuji.
Když se vzpamatujete z šoku, první myšlenkou většinou je, že vás mrzí, že jste s touto osobou prožili méně času, než jste mohli. Všechno ostatní je najednou nepodstatné. Mě osobně toto pomohlo k uvědomění, že nikdy nevíme, kolik času nám ještě zbývá. Rozhodla jsem se proto neodkládat věci až na potom. Co když už žádné potom nebude?
Máme vyměřený čas, který tady máme prožít. I když to občas děláte věci které jsou na první pohled bláznivé, či ulítlé, jste to vy. Udělejte si čas na své blízké a nečekejte s tím, až dokončíte projekt, či až bude nějaká příležitost. Je potom škoda, když zjistíte, že jste si mohli udělat více času na lidi, kteří vás měli rádi. Když už tady nejsou, tak to nespravíte.
Jsem vděčná za toto uvědomění, za život, i za skvělého muže, kterého mám po svém boku. A i když občas dělám věci, ze kterých by si mnozí lidé klepali na čelo, užívám si života přesně takového, jaký je.
